Stále vzpomínám na babičku, odešla náhle, nečekaně, pár měsíců před svými 80. narozeninami, na které se už velice se těšila, že je s námi se všemi oslaví. Je mi moc líto, že jsem se někdy chovala škaredě a byla na ni protivná, ale nikdy jsem to nemyslela špatně..Za chvilku to bude rok a pořád to mám v hlavě a musím myslet na ten den, když jsem odjížděla na noční a viděla ji naposledy a měla jsem divný pocit..a když se mi v noci v práci zastavily hodiny, věděla jsem že se něco stalo...lituju toho že jsem nevzala telefon a nezavolala mamce, aby se tam šla k babičce podívat, vím, že by mi řekla, že jsem na hlavu,ale třeba jsme jí mohli ještě nějak pomoci...taky mě stále trápí, že jsem vůbec měla noční, že kdybych ten den byla doma, třeba bych ji v noci slyšela a pomohla..Máma říká, že kdyby nám pak měla zůstat připoutaná na lůžku v nemocnici, v domově, bylo by to pro nás i pro ni ještě horší..ale já si stále říkám, ale co kdyby, kdyby se to tenkrát dalo změnit..a ted tu s námi byla :(....