Moje Ančuliatko...som smutna bez teba..zaroveň šťastna ze si u našej Matičky Márie..ty moj maly maliar dakujem za obrazok ktorý si svojou ručickou vytvorila ...ten mi zostalpre potesenie

Milý môj anjel,usmievave slniečko,som šťastna ze si na krásnom mieste kde nič neboli ale stašne mi chybaš aj tu na zemi...láska moja

Môj krasny anjel  strašne mi chýbaš laska moja  ,tvoj smiech

Môj krasny anjelik ,moj beťarik , moje mile dievčatko, stále si v mojom srdci ...bežkaj si tam u našej Matičky❤️

Moja malá Anička ❤️stale spominam na tych par krasnych chvilok  co som bola s tebou tie mi zostali v srdci ... A   tesim sa ze uz mas krasny  domov pri nasom nebeskom otcovi

"Když duha zmizela, přiletěl Albatros a lehce letěl se mnou přes sedm moří. Opatrně mě posadil na okraj světla. Vstoupil jsem do něj a cítil jsem se v bezpečí. Neopustil jsem vás, odešel jsem jen chvilku před vámi."

Já vzpomínku nemam žádnou, vůbec vás neznám ani Aničku, ale po každé co navštívím tyto stránky, dívám se na Aničku a je mi moc líto co se jí stalo. Koukám na fotky a brečím ta ztráta musí být nepopsatelná. Je mi to moc líto..

Anička byla hodně silná osobnost. Taková často svéhlavá, ale hodně radostná a statečná. Trošku náladová, no vždyť to byla ženská! Ale strašně ráda se bavila a milovala různé zvuky, hudbu a pobyty venku. Fascinovaly jí  listy na stromech. Hodně ji těšilo, když jsem hrála na klavír. Měla i svoje dětské piánko a do toho různými styly bouchala ručkou, nebo ho zkoumala prstíky. Měla ráda ochlazování vodou, protože často trpěla na teploty. Kolikrát jsem jí nechala, ať si ručku máchá v misce plné vody. To ji velmi zajímalo a očividně ji bavilo se zmáčet.

Láska naša ❤️ anjel náš navždy ostaneš v našich srdciach