Bezprostřední důvody Šimarova odchodu do ilegality, stejně jako jeho jednání ve stejné záležitosti vůči svým kamarádům, poměrně dobře ilustrují rozporuplnost osobnosti tohoto partyzána, kterého lze asi jen těžko označit za románového hrdinu bez poskvrny: „[…] v té době sešel jsem se s mým známým Josefem Novákem, autodopravcem z Hanušovic. Tento se mi nabídl, že mne zaveze domů svým autem. Ze Šumperku jsme se stavili v hospodě, kde jsme vypili každý 3 velké slivovice. V Bohdíkově jsme se stavili opět v hospodě, kde jsme zase vypili každý asi 3 velké slivovice. Když jsme přijeli do Hanušovic zastavili jsme se v hospodě  Krtičky, kde jsme si přisedli k nám neznámé dámě (byla to údajně Polka). Tam jsme společně vypili značné množství lihovin a potom se nabídl Novák, že zavezeme onu ženu do Jindřichova, kde tato bydlela. Před Jindřichovem jsme zastavili v lese v úmyslu obcovati s touto ženou. Zde jsme se ale nepohodli a pamatuji si jen, že jsem zbil jak tuto ženu, tak i Nováka. Zdroj: ÚSTR