Vzpomínky

„Lidí, které zasáhne ztráta miminka v těhotenství nebo krátce po porodu, je mnoho. Nejde jen o rodiče, ale i o prarodiče a další blízké,“ říká Jindřiška Prokopová z podpůrného týmu Cesty domů. Právě ona před lety zavedla službu provázení rodičů po tzv. perinatální ztrátě. Službu představuje spolu s kolegyněmi Eliškou Hronešovou a Olgou Stránskou z poradny Cesty domů.

„Byla jsem poctěna, že se mnou Cesta domů chce udělat rozhovor. Často říkám, že by se o umírání mělo učit ve škole – kdyby to téma nebylo takové tabu, lidé by věděli, že je přirozenou součástí života. A dobře vyprovodit blízkého člověka může být krásný a obohacující zážitek,“ říká Zuzana C. Narodila se v Praze, ale už třicet let žije v USA. Před rokem strávila se svou onkologicky nemocnou maminkou čtyři poslední měsíce jejího života v Praze a splnila jí přání dožít doma.

„Setkávám se s lidmi, kteří ani v devadesáti letech nejsou mentálně staří a mají daleko méně předsudků než někteří třicetiletí. To mě fascinuje,“ říká Alena Štěpánová o své práci v terénních odlehčovacích službách Cesty domů. O změně profese před 15 lety, o vstupování do rodin s těžce nemocným člověkem, o smyslu pro humor, který člověk neztrácí do poslední chvíle i o vyrovnávání se s úmrtími klientů hovoří na prahu nové životní etapy.